Ze začátku opět něco málo info ze školy. Projekt odevzdán!!! Je to k neuvěření, ale po dlouhých třech a půl měsících muk a utrpení je "skvostné" dílo dokončeno a odevzdáno. Všechno by bylo mnohem jednodušší, kdyby v našem "über teamu" nebyl přítomen jistý člověk jisté národnosti - určitě tušíte, o koho jde - pro jednoduchost ho zkráceně a skromně nazývejme "To největší hovado na světě". Asi týden před odevzdáním projektu, kdy jsme pouze ve třech lidech (zbytek se na to jednoduše vys*ral) dokončovali laboratorní experiment, který stejně nakonec skončil shořením asi 7 drahých součástek a tím pádem jsme zpětně nemohli dokázat, že to opravdu funguje, jsem při pročítaní části projektu napsané Rumunem zpozoroval jednu zajímavost. Asi dvě stránky textu, mimo jiné napsané stejně kvalitní angličtinou jako herecké výkony Dolpha Lundgrena, jsou čistě a navostro zkopírované stylem ctrl+c - ctrl-v z velmi důvěryhodného zdroje, jakým je Wikipedie. Nekecám, slovo od slova - totální copy/paste. Celou tu dobu nám ty paka na univerzite cpali do hlav, že jakmile něco málo zkopírujem a přijde se na to, tak máme automaticky vyhazov a nikdo se s náma nebude bavit. Bylo to psaný všude - na plakátech na zdech, v letácích, ve školních autobusech, zespoda na tácech v jídelně, na hajzlech, prostě všude. Zvláště nás varovali před wikipedií, jelikož na wiki může článek napsat i "to největší hovado na světě".
Dobrý. Zbytek teamu se teda rozhodl, že takhle to dál nepůjde, že to musí přepsat, jinak se jedná o plagiát. Jenže "to největší hovado na světě" nám zkrátka tvrdohlavě řeklo, že to je v pohodě, že tam dal reference a že on by to stejně jinak líp říct nedokázal. Takže se nic měnit nebude. Problém je ale v tom, že pod projekt se podepíšou všichni členové týmu. Takže následný vyhazov se pak týká všech. Promiňte, ale jako kvůli nějakýmu hovadu z lesa, se nenechám vyhodit ze semestru a pak platit celý stipendium zpět. Jelikož s "tím největších hovadem na světě" nebyla možná řeč, došli jsme na supervizorem a vysvětlili mu náš problém. Ten okamžitě zaslal mail, že četl náš dosavadní projekt a že si všiml, že celá kapitola 2 je slovo od slova zkopírovaná z wikipedie. Do přílohy navíc přidal soubory ohledně plagiátorství, řízení při vyhazovu apod. Rumůnek místo toho, aby uznal chybu a přepsal to, začal kolem sebe kopat a stěžovat si, že naše laborka (pro kterou mimo jiné nehnul ani rumunskou brvou) je taky zkopírovaná z netu a že to není naše osobní práce. Chápete to? (už jsem zase vytočenej!!!) "To největší hovado na světě" si podřezávalo nejen vlastní větev. Naše laborka byla mimo jiné v pořádku a Rumun dodnes nechápe, co jsou to reference a jak je používat. Supervizor nám navíc řekl, že zbytek týmu nemusí podepsat jeho část a že pak budeme hodnoceni pouze podle toho, co jsme podepsali my sami. Pro nás to bylo tím pádem v pohodě, ale pro Rumuna ne. On by totiž odevzdal jen 14 stránek svojí (navíc mizerný práce, která se kvalitou rovnala práci prváka na střední škole - navíc ekonomický) a to by bylo málo pro splnění 60 stránek pro dosažení minima pro projekt. Když zjistil, že je bez nás v podstatě v pr*deli, stáhnu ocas mezi nohy a musim vám říct, že tak hodnýho a milýho Rumůnka jsem v životě nezažil - velmi ochotně nám nosil papíry, kafe apod. Nakonec to teda "přepsal" (ty dvě stránky textu smazal, protože to prostě svými vlastními slovy nedokázal vyjádřit). Jeho tří měsíční práce na hlavním semestrálním projektu stála za vytření zadku.
Polák nakonec dva dny před odevzdáním odjel domu a zbyl jsem pouze já a Němec Matthias. A nastaly dvě nejhorší bezesný noci mýho života. Museli jsme všechno dát dohromady ve velmi "kvalitním" softwaru jakým je Microsoft Word. Bill Gates mi dluží pár let života. První den jsme přišli domů ze školy ve 2 ráno a druhý den v 6 jsme tam uz zase byli, protože deadline byl v 11:00 dopoledne. No, už dlouho jsem neměl v kalhotech tak rušno. Bylo třeba vše 3x vytisknout, sešít, vypálit CD s daty atd a to všechno poslední ráno. Myslím, že fotka dole mluví za všechno :)) .
 |
| Velké a kvalitní hnědé ve třech kopiích |
 |
| 23 minut do deadlinu a všichni jsou v pohodě navíc s profesionálním výrazem na tváři :) (+ s novým imagem vousů v podobě udržovaného dámského přirození, už to nikdy neudělám:)) |
 |
| ...času dost... |
Obrovská radost při odevzdání 11 minut před deadlinem byla zadostiučiněním. Tak krásný pocit jsem již dlouho nezažil. Kdyby se i jediná věc malinko vys*rala (autobus se zpozdil, tiskárna se zasekla nebo bych trošku zaspal), tak jsme všichni v Rumunsku.
Změňme téma. Přece jen nejlepší na tom studenstkym životě jsou ty párty. Některý teda stály za prd, jiný jsou nezapomenutelný. Tady v Aalborgu je levnější si nakoupit pár "rádoby dobrých piv" a jít pařit na něčí kolej. Jednou jsme měli u nás na koleji takovej meeting ohledně kuchyně (že po sobě musíte uklízet, udržovat čistotu a podobný nesmysly). Osazenstvo každý kuchyně (4-6 členů) dostalo jako pozornost basu piv od našeho vedoucího koleje - btw: výbornej člověk. Asi tak 60 let, ale energie má jak 20-ti letej. Mojí kuchyň obývali v tu dobu dva negříci z Afriky, dva Pákistánci, tlustá berta, co kulkala na jednu nohu, děsně funěla a neustále si stěžovala, že jí sahám na pekáč (můžu za to, že tam byl jen jeden na celou kuchyňku??) a jeden typan, co rád pekl dorty. "Black magic" na meetingu bohužel nebyla, berta pivo nepije a Pákistánci to mají zakázaný od Alláha. Logicky vyšel obsah basy čítající 20 piv na mě a na cukráře. Když navíc víme, že cukrář vypil tři piva, nejednomu člověku dojde, jakou měl Pepa ten večer radost.
Když už jsme u těch piv, každé pivo je třeba nějakým způsobem otevřít. Jako zastánce teorie "No paper, no pen, no problem" (zvláště když sedíte na přednášce s prázdnýma rukama) a "Svět je jeden velký otvírák" jsem vešel do paměti všech, s kterýma jsem pařil, jako typický Čech, co otvírá pivo čímkoliv. Od klíčů, přes druhé pivo, plechovku, židli, nůž, síto na těstoviny až po jeden list papíru formátu A4. Španělé mi závidí, Italky to žerou. Po chvíli jsem ale zjistil, že otevřít každýmu celkem 200 piv za jeden večer a používat neustále stejné místo na ruce vede k brutální modřině, sem tam se tím příborovým nožem říznete apod. Naštěstí si příroda vymyslela obranný mechanismus - mozol. (Nyní pracuji na technice otevření piva čistě holýma rukama).
Malá třešnička ze světa módy místních metrosexuálních blonDánů: Strkat si triko do kalhot - dobře, když jsem byl malej, dělal jsem to taky, beru. Ale strkat si kalhoty do ponožek?? - fajn, pokud někdo jede na kole a nechce si je umazat,beru. Ale chodit takhle normálně s oběma nohavicema za bílého dne po ulici...k tomu svestr s jelenem, obrovský brýle, mrkváče, barevný holiny, k tomu jistý druh záclony místo sukně a mobil hrající na plný koule nejnovější zvracenívyvolávající majstrštyky diskotékových umělců...asi jsem na to už moc starej...Ani se nedivím, že nás důchodci nenávidí...je mi 24 a já ty 15-ti letý smrady nenávidím už nyní. Bernarde, svět se opravdu zbláznil..
Na Vánoce jsem se vydal domů. Letenka booklá už tisíc let dopředu a v hlavě přesvědčení, že se nemůže nic stát. Vstávám v den odletu velmi brzo ráno (letělo mi to v 6:45 z Aalborgu do Kodaně) a ještě pro jistotu checknu email. "Dear passanger, your flight from Copenhagen to Prague was cancelled. Best Regards.". Bernarde, svět....
Naštěstí jsem v Kodani čekal jen 2 hoďky a let mi přebookavali k ČSA :)). Se všema aerolinkama, co jsem letěl, mi ČSA přišlo jako nejlepší - informovali o všem, hned, srozumitelně a hlavně podávali během cesty muffin. Jen ty letušky by potřebovaly vyměnit za "čerstvější maso". Většina z nich byly už takový "vyzobaný slunečnice", jejichž "bárky už jen kotvily". Zkrátka "z psí boudy se už dlouho nezaštěkalo".
Vánoce super, na silvestra jsem si jen a jen pro sebe připravil španělskou (tichou smrt) "kalimocho" (1l bílého rumu, 2l sangrii, 2 lžíce cukru a 1 tuna ovoce - něco jako boule pro armádu). Nakoupili jsme s kamarády ohňostroj za megapeníze, na kterej jsem se nevýslovně těšil. A 31.12.2010 ve 23:49 jsem ale náhle omdlel a probudil se druhý den ve dvě odpoledne s kýblem u postele. S prázdným kýblem = čest zachována...ale ten ohňostroj mě mrzí...
3. ledna jsem přistál zpět v Aalborgu a vydal se na nejhorší a poslední měsíc na erasmu. 6 zkoušek nacpaných do 9 dnů. Impossible dát to všechno na první pokus, což jako erasmák musím. Včera jsem napsal test z pravděpodobnosti (trval jen tak pro zajímavost 4 hodiny) a snad jsem to "pass-nul". Příští týden mám tři zkoušky během čtyř dnů. Bernarde...
Na závěr malé info o mém byciklu. Brzdy nebrzdí, v rámu děsně praská, přehazovačka odešla do věčných lovišť a řetěz je tak zrezlej, že ho každý ráno musím oklepat od rzi, aby se vůbec dokázal mezi pastorky ohnout. Navíc 30-ti cm vrstva sněhu tomu všemu ani trochu nepomáhá. Ale mám svůj styl!! A před Vánocemi mi uprostřed křižovatky upadl ten velký ozubený tác se šlapkama. Asi se do středu dostala voda, ta zmrzla a šlapáním se střed sám vyšrouboval. Všichni kolemjdoucí blondáni se děsně bavili. To kolo se mi doslova rozpadá před očima. Trochu jsem počítal statistiku a zde jsou výsledky:
Jsem v Aalborgu 5 měsíců. To je v průměru 5*30=150 dnů. Když uvážím, že jsem pouze do školy jezdil v průměru 4 dny v týdnu, tak dostanem 4/7*150=86 dnů, kdy jsem jel do školy na kole. Cesta tam i zpět je dlouhá 2*7,4 = 14,8 km. Celkem to tedy dělá neuvěřitelných 86*14,8=1 273 km. K tomu jsem v průměru 3 dny v týdnu jel do centra nebo na kolej ke španělákům. Zhruba to vychází asi na 3/7*150=64 dnů cestovaní. Do centra nebo na koleje to je průměrně 5 km. Tedy 64*5=320 km. Celkem to je zhruba 320+1 273=1 600 km.
 |
| Nástroj ďábla v zimním kabátu |
To kolo tu budu muset ale nechat, do letadla mi ten bezcenný šrot nevezmou...ale ta citová hodnota je, přátelé, nevyčíslitelná...
Na závěr opět pár momentek. Jinak mi držte palce u zkoušek a těšte se na poslední 4.část blogu někdy v únoru 2011.
 |
| Španělský portrét hádejte koho :)) |
 |
| Vlastní knedlík č.2 - 100% úspěch (osobní hodnota "dokonalého muže": +15%) |
 |
| Vlastní nohyroztahující svíčková na smetaně (osobní hodnota "dokonalého muže": +20%) |
 |
| Inženýrský masterpiece vodivého spojení pomocí nejuniverzálnějšího nástroje (hned po kladivu) !!Ochrana zdraví při práci PRIORITOU !! |
