neděle 14. listopadu 2010

část 2..teče do bot a první knedlík!!

Tak je to konečně tady. Po delší době jsem se dostal opět k napsání další části svého blogu. Doufám, že to aspoň někdo čte. Navíc jsem přidal pár fotek. Proč jsem se tak zpozdil ? Protože mi pekelně teče do bot. Proto začnu trochu školou (nuuuuudááááá).
skupina 732, zleva: Matthias (GER), Raszvan (RO), "Trestanec" (CZ), Eduardas (LT), Tomasz (PL) 


Ve škole je to k pos*ání. Plno miniprojektů, deadliny jsou hned druhej tejden a do toho musíme makat na hlavním projektu. A do toho to místní rádoby profesoři neskutečně hrotí. Tak jsme například měli odevzdat takovej hrubej návrh našeho hlavního projektu, tzv. P-0. Nějaká osnova, odpovědi na základní otázky a vize dalšího pokračovaní na projektu. Paráda. Ale naše vedoucí (věřte nebo ne, ale je to kupodivu opět Rumunka) rozhodl, že než odevzdáme vlastní P0, což je samo o sobě vlastně hrubý návrh, musíme o týden dřív odevzdat nový hrubý návrh našeho hrubého návrhu P0. Logika WTF?? Vytisknutý, podepsaný, v deskách, 3 kopie a já nevím co všechno. Zbytečnosti, zbytečnosti, zbytečnosti.

Psal se první test. Informace ze strany profesora byly více než optimistické: "jedná se jen o takové základy, věci, co se probíraly na cvikách, nemusíte z toho mít vůbec strach. " No nedal jsem to. A se mnou dalších 50% lidí. Takže oprava v lednu....začíná mi opravdu téct do bot. Proč já magor šel na techniku. Ženský žádný, a když jo, tak buď "Made in Romania" nebo počítačová macecha, kterou rozpálí jen Matlab R2009b - a s takovou holkou si opravdu nepokecáte. Ani klasická důchodovská metoda o počasí v Dánsku nelze použít, protože počasí se tady mění každých 5 minut.

To mi připomíná, že i v takovém počasí neustále znásilňuji své neustále sílící a hubnoucí tělo na mém impozantním bicyklu. Bohužel i sebelepší technika nakonec tomuto počasí podlehne:

moje kolo je to bílé vpravo
Byl jsem proto nucen koupit si lítačku na autobusy (která mimochodem stojí na měsíc v přepočtu 1108,- Kč a aby toho nebylo málo, tak neplatí pro noční autobusy, který navíc stojí 2x tolik) do doby, než si kolo opravím nebo se stane zázrak. Kolo jsem sám spravit nedokázal (absence času, nářadí a času) - dal jsem tedy přednost zázraku - jeden kámoš z druhý koleje měl kola dvě, tak mi jedno propůjčil. Kolo bylo super až na dva drobné nedostatky. Bylo sytě růžové a mělo košík. Košík byl navíc vepředu!! Takže bukvice Pepa každé ráno v dešti a tmě stylově cestoval do školy s notebookem místo čivavy v košíku. Pak se ale stal druhý zázrak a přijela kavalérie z Čech.

Kavalérie čítala 1 bratra, 1 přítelkyni, 66 piv, metaxu, 2 vodky, 2 slivovice, majoránku (ta, co se dává do bramboráku, nikoliv "srandu") , nářadí na opravu "Flashe" (nový nickname pro mé kolo) a tomu všemu veleli 3 kapitáni z rodiny Morganů. Dokážete si představit, že radost byla více než na místě.
...hoď se do klidu, o všechno jsem se postaral, kavalérie už je na cestě...
Kolo jsme nakonec spravili a nyní jezdí samo. Trochu mě mrzí, že jsem musel vrátit zpět legendární růžovku s  košíkem, ale ten pocit prohánět se po Aalborgu na kole vyrobeném v Československu, navíc na mezi pokuty za rychlost (i proti větru), je stejně tak slastné jako vyměnit dánské chcanky označované jako pivo za orgasmuspřinášející Svijany. Za dobu přítomnosti výsostné návštěvy jsme navštívili zajímavá místa v Dánsku. První cesta vedla na nejsevernější cíp Dánska - mys a město Skagen. Velice navštěvované místo, kde je ale v podstatě hovno. Stýkají se tu dvě moře, pekelně dlouhá pláž a pár bunkrů z druhé světové. Do toho neskutečný vítr, smrad z rozkládajících se plžů všude na pláži a maják, který byl zrovna zavřen z důvodu údržby. Avšak v našem případě na nás čekalo překvapení - jak jinak. Na samotném cípu pláže se váleli čtyři tuleni a jeden rozkládající se delfín.
delfín Filip
3+1
 Tuleni byli úžasní. Jeden z nich ale plival krev a moc se nehýbal. Ale i tak jsem měl radost, že jsem poprvé viděl tři živé a jednoho chcípajícího tuleně ve volné přírodě. Ještě větší radost měl ale bratr, který zjistil, že vlastně urazil 1200 km, aby se podíval pravděpodobně na bolestivou smrt tak roztomilého zvířátka. Romantika jak má být.

Druhý výlet byl do Kodaně. Nádherné přístavní město s luxusním samosprávním ghetem "Christiana", kde se  nesmí fotit, kde žijou squatteři ohřívající se u hořících sudů v zavšivených hadrech a kde si na trhu můžete koupit milión druhů hašiše a trávy co hrdlo ráčí - a to všechno legálně. Dále pak obchod, kde je všechno zadarmo a provizorní restaurace, kde se můžete za levno najíst - ale myslím, že nejlíp to okomentoval bratr slovy: "..tak tady asi žrát nebudeme..". Socha malé mořské víly byla zrovna na dovolené na Expu v Číně a na jejím místě stála obrovská plazmová obrazovka, která vysílal online obrázky víly v kvalitě rumunské elektrické rozvodné sítě:

rumunská elektrická rozvodná síť (Bukurešť)
Noční a zábavný život v Aalborgu nyní sice trochu ustoupil kvůli nelidské zátěži ve škole, ale i tak se najde čas na legraci. Kola se tady kradou poměrně dost. Pokud zamykáte kolo, musíte zámek provléct nejlépe zadním kolem přes rám a zamknout k něčemu pevnému. Velmi často zde narážím na samotná přední kola zamčená ke kolostavům nebo jednoduše najdu kolo pohozené v křoví. Až do minulého úterý jsem nechápal, jak se ty kola můžou dostat jen tak do křoví nebo spíš - co vede lidi k tomu je tam házet. Každé úterý máme "international dinner" a vždy vaří jedna národnost z naší bandy asi 15 lidí. Minulé úterý vařili opět Češi a zabodovali s luxusním gulášem. Já se z něj teda druhej den ve škole asi 3x pos*al (a co vím, tak jsem nebyl sám), ale všem v tu chvíli náramně chutnal. Podle mě to muselo být tím dánským chlebem, co jsme k tomu jedli. Každopádně to nakonec skončilo tak, že můj polský kolega z našeho týmu se trochu víc přiopil a cestou domů mu spadl řetěz u kola. Bohužel z kola spadl taky a jak už to v podnapilém stavu bývá, jisté vrozené reflexy, jako třeba dávání rukou při pádu před sebe, aby jste si o silnici nerozsekali ksicht, přestávají fungovat. Rozlícený polák okamžitě odmítl řetěz spravovat a kolo jednoduše v afektu hodil do křoví. Naštěstí asi dva metry od něho stálo kolo nové. Polák nasedl a ujel asi dvacet centimetrů, než se znova rozsekal, protože kolo bylo zamčený. Nyní již opravdu nas*aný polák s ksichtem od krve vzal i druhé kolo a hodil ho k tomu prvnímu do křoví. Domů došel po svých, ráno zaspal a školu prochrápal. Na otázku, jestli se druhý den pro kolo vrátil odpověděl, že ne, protože neví, kde se to stalo. Miluju tyhle story....

Pokud jde o vzhled a módní trendy, místní Dánové působí velmi něžně. Blonďaté vlásky, většinou úhledně načesané dozadu a ve spodní polovině hlavy jsou vyholení, takže vypadaj jako kokoti s hrncem na palici. K tomu se vrací trend velikých brýlí se silnými obroučkami - ty co nosí vaše babička nebo děda, jen je na nich napsáno Diesel nebo Armani a stoji o něco víc než vaše auto. Svršek zdobí svetr s jelenem a v kalhotách vedou jednoznačně "mrkváče". Jelikož to k nám během 5 let taky dojde jako vždycky všechny kraviny - rovné kšiltovky, barevné holinky nebo poslouchání muziky z mobilu na plný koule, doporučuju tento typ oblečení a modních doplňků nevyhazovat a zabookovat si brýle u prarodičů.

Sehnal jsem si recept, jak uvařit houskový knedlík. Jistě jednoduchá věc, napoprvé se nemusejí tak úplně povést jako většina věcí napoprvé, ale vlastně nic složitého. Vše začalo, obálkou v mojí schránce od dánských úřadů, že si mám dojit vyzvednou CPR number. Jedná se o něco jako unikátní číslo vašeho pojištění v Dánsku. K tomu dostanete žlutou kartu a veškeré zdravotní výlohy máte víceméně gratis. Konečně to přišlo, sice s měsíčním zpožděním, ale přece - a navíc taková důležitá věc, která se rozhodně nesmí ztratit nebo poškodit. Hodil jsem obálku do báglu s tím, že si příští týden skočím pro žlutou kartu. A v tom mě napadlo, že bych mohl zkusit ty knedlíky. Když už jsem jel pro ingredience do supermarketu, vzal jsem s sebou prázdný lahve od piva, že je vrátím. Když jsem cpal lahve do mašiny v obchodu, zjistil jsem, že jedna lahev byla z poloviny plná (zvláštní, že jsem si toho nevšiml, když jsem je dával do batohu - pánbůh si asi chtěl z někoho udělat prdel). Paráda, bágl zase bude smrdět pivem a navíc je celej mokrej.....použil jsem všechny papírový kapesníky  na vytření zbytků piva a šel nakupovat. Na knedlíky je potřeba hrubá mouka. V Dánsku je sto padesát tisíc druhů mouky, ale nikde není napsáno, že je hrubá. Jen stovky obrázků různýho pečiva, chlebů, rohlíků atd..Pro každý produkt jiná mouka. Rozhodl jsem se koupit nejpravděpodobnější hrubou mouku, pro jistotu jsem koupil dva různý balíky a valil domů. Mouka se prodává v papírovým obalu, asi jako všude. Následkem rozlití piva a naprosto mokrého dna mého batohu se pivo nacucalo do obou obalů od mouky a přilepilo ke dnu. Když chudák Pepa přijel domů a suveréně chytil oba balíky od mouky a jal se vytáhnout, dna se utrhla a 1.250 kg pos*aný mouky se vysypalo přímo do batohu. Měl jsem ale radost, protože jedna z mouk byla skutečně hrubá. Ta druhá byla špatná, ale myslim, že to v tu chvíli bylo stejně jedno. Každopádně jsem byl šťastný, že jsem těch balíků nekoupil víc. Co teď? Pokusil jsem se většinu mouky vysypat do koše, ale stejně 80% vypadalo na koberec, takže jsem zbytek musel vysát. Mouka s pivem neskutečné smrdí a utvoří společně takovou sra*ku, že batoh musíte stejně hodit do pračky. Vzal jsem tedy batoh a hodil ho do pračky. Asi 5 minut před koncem programu praní jsem zjistil, že jsem z batohu vyndal všechny věci - až na jednu pojebanou obálku............Hodně lidí říká, že knedlíky jsou napoprvé relativně těžká věc a já nemohu nic jiného, než souhlasit.

Na konec ještě pár fotek:
dánská architektura - Aalborg



moje kolej - kam se hrabe Strahov nebo Bubeneč :))

smějící se dánské struhadlo

smějící se dánská zásuvka

Aalborg z vyhlídkové věže - pohled na fjord


moje lednička

mys Skagen

mys Skagen

zavřený maják

cesta z Kodaně do Aalborgu